V Pardubicích 5. prosince se v podvečerních hodinách
spontánně schází přes deset aktivistů Svobodné mládeže a nezávislých aktivistů.
Účelem jejich schůzky je společné uctění památky systémem zavražděného Daniela
Hejdánka. Příští rok tomu bude již 20 let, co Danielův vrah (cikán) nečekaně a
zcela zbytečně vytáhl pistoli a vystřelil z okna kulku, která Dana
smrtelně zasáhla. Danův vrah samozřejmě doposud nebyl potrestán.
Aktivisté a aktivistky se proto rozhodli připomenout si
jeho oběť, ostatně jako každý rok a dát jasně najevo, že takovéto skutky nejsou
a ani nebudou zapomínány. Před samotným pietním aktem několik aktivistů SM
vyrobilo improvizovaný transparent nesoucí nápis: Skutečným vrahem nebyl „rom“,
ale systém! Daniel Hejdánek *5.5. 1976 +5.12. 1992 svobodnamladez.org. Možná si
říkáte, proč aktivisté nařkli systém z Danielovi smrti? Odpověď je
naprosto jednoduchá: Nebýt polistopadového systému, který podporoval nával
multikultury (ostatně jako ten předešlý komunistický systém), Dan by mohl žít v poklidu
i nadále. Stal se sice obětí jednotlivce, ovšem nebýt multikultury, kterou jejíž
příčinou byl právě onen „pseudopolitický“ systém, jednotlivec (cikán) by neměl
šanci zaútočit. Proto je naprosto zřejmé, že za vraždu může systém, protože
právě on zodpovídá za chování svých občanů, ať už korektní či nekorektní.
Poté co byl transparent vyvěšen na nadchod přes silnici u
obchodního centra AFI Palace Pardubice, vyráží přibližně desetičlenná skupinka
přes „třídu“ 17. listopadu směr místo cikánské vraždy. Během cesty mnoho
aktivistů debatuje nad osudným dnem, kdy se ona vražda odehrála a spekuluje,
proč se systém takto nenávistně chová ke svým občanům, že dobrovolně je nechává
bez povšimnutí terorizovat cikány, tak jako tomu bylo například v Litvínově,
nebo ve Varnsdorfu apod. Po krátké chvilce se skupinka dostala na místo určení.
Aktivisté zapálili svíčky a uctili Danovu památku minutou ticha. Co se v onen
den vraždy stalo, není nutné připomínat, všichni jsou si moc dobře vědomi, co
se v onen den odehrálo a že už tento osudný okamžik nelze vrátit zpět a tak
nezbývá už nic jiného než jen uctít Danovu památku, uchovat si ji alespoň v našich
srdcích a nadále bojovat proti zrůdnému systému, aby se podobné zrůdné činy už
nikdy více neopakovaly. Poté se všichni
společně v poklidu odebírají z místa a rozchází se do svých domovů. Během
celého víkendu se na ono místo scházelo mnoho aktivistů, kteří alespoň jako
jednotlivci uctili Danielovu památku, jelikož věděli, že se z pracovních či
jiných důvodů nebudou moci v jiný termín dostavit.
V dnešní době represí a internetu, kdy mají lidé
strach jen vyjít na pokojné shromáždění, jsou donucováni systémem, že musí
pracovat od „nevidím do nevidím“ a je mnohem snadnější sledovat vše z pozadí
monitoru a zvykli si spíše na aktivismus u televize, je skutečně těžké, dát
takhle narychlo nějaký velký počet lidí dohromady. Děkujeme všem, jenž se podíleli na organizaci sponti-akce a aktivistům kteří přišli uctít Danielovu památku, ať už společně s aktivisty Svobodné mládeže, nebo jako jednotlivci.
Kamarádi, nepolevujme v našem boji, buďme aktivní,
silní a odhodlaní, náš čas jednou přijde a budeme konečně svobodní.
Autor: |Redakce svobodné mládeže| Sdílet
