Český národ po roce 89., kdy nastal politický převrat,
doufal ve změny, ve změny k lepšímu. Vytoužené změny nastaly, avšak jen do
jisté míry. Svobody se dostalo mnoho, ovšem pouze jen ve formě televizních
seriálů, reklam apod., které mají za účel zaslepit diváka a odvést jeho
myšlenky od skutečných problémů všedního života. Zaslepit ho, aby si
neuvědomoval, nebo snad zapomněl na to, co se v naší republice děje a jak
je s obyvatelstvem zacházeno. Mnohem lepší zacházení se dostane i kusu
dobytka před porážkou, než pracujícímu občanovi, který vydělává na pupky
státních představitelů. Místo slibovaného blaha se namísto toho rozmohla větší
sociální tíseň, nezaměstnanost, kriminalita, multikultura a s ní spojený rasismus
ze strany cikánů a dalších národnostních menšin. Nový kapitalistický systém opomenul
svobodu slova a základní potřeby jednotlivců i celého národa.
Ti, kteří ať už otevřeně, či skrytě projevují své názory
na postkomunistický systém, jsou zavrhováni, označováni za neonacisty,
extrémisty, jsou perzekuováni, často pod směšnými záminkami vyhazováni ze
zaměstnání, škol apod. Kapitalistický systém se drží u moci zuby nehty, mezitím
co drancuje národ v podobě vysokých daní, snižování mezd, obrovské tržní
konkurence, multikultury a mnoha dalších okruhů. Snaží se ze všech sil ze svých
občanů vycucat maximum, jen aby se politici a jejich lobbingoví soukmenovci
měli dobře. Takovou svobodu si pochopitelně většina Čechů nepřála. Proto se
rozhodli vyjít do ulic a dát jasně
najevo svůj názor na polistopadový systém.
V onen den se nejen v Praze, ale i po celé
republice odehrávalo mnoho slavnostních i protestních akcí. Jedna taková
protestní akce probíhala i na Jungmannově náměstí v Praze, která byla
zaměřena nejen proti kritice nynějšího kapitalistického systému, nýbrž i proti
politickým procesům v naší zemi, které ji sužují. Účelem manifestace bylo
poukázat na tragický politický vývoj v naší zemi a vysokou míru
politických procesů, vedených proti oponentům stávajícího systému.
Aktivisté pro-národních sil se tedy sešli na Jungmannově
náměstí, kde nejprve vystoupil s projevem a řádnou kritikou
kapitalistického polistopadového systému předseda DSSS Tomáš Vandas. Po jeho
projevu si posluchači mohli vyslechnout další projevy z úst např. pana
Ing. Jiřího Fialy ze sdružení K213, Jana Šinágla a dalších. Mimo české řečníky
tento rok vystoupil i aktivista z Německa, který svou řečí mimo jiné
přispěl ke zpestření projevů a dalšímu prohloubení vztahů mezi Čechy a Němci.
Po skončení projevů se dav demonstrantů seřadil do kolony a vydal se na pochod
Prahou. Ze začátku to s účastí vypadalo celkem „bídně“, ale při šikování
se do průvodu a během pochodu se přidávalo čím dál více kolemjdoucích lidí a
tak dav pochodující přes Národní třídu, po čase čítal několik stovek lidí. Při
krátkém průvodu se nesly tematické transparenty např. s nápisy „Mládí
vpřed!“, „Proti vládě a její zradě“, „Vláda peněz, zánik tradic“ a další. Během
průvodu se také provolávaly hesla ala „Totalitní tlaky uvězní Vás taky!,
Svobodu slova!, Evropa, mládež, revoluce!“ a další pokřiky věnující se danému
tématu. Po krátkém průvodu večerní Prahou byl průvod řádně ukončen a účastníci
se v poklidu rozešli do svých domovů. Během manifestace nedošlo
k žádným násilnostem a celá akce se nesla v klidném duchu, ovšem
pomineme-li pochopitelné rozhořčení účastníků nad současnou vládou.
Drazí politici, Vy co dnes taháte za nitky a ovládáte nás
jako loutky, jednou Váš čas nadejde, nitky přestřihneme a Vy budete pykat za
své činy. Hlas lidu nelze umlčovat donekonečna. Nic není nekonečné, vše má svůj
začátek a konec a ten Váš konec už se nevyhnutelně blíží. Váš čas jednou
přijde!
